ANGULÁRNÍ DEFORMITY - Pete Ramey

Kopytní péče u koní s angulárními deformitami

6-17-07 Pete Ramey

Na téma kopytní péče u koní s angulárními deformitami (tedy s křivostmi končetin) toho bylo napsáno velmi málo. Většina autorů se tomuto tématu vyhýbá, a dobře vědí proč. Každý případ je totiž jiný a nedá se napsat nic, co by platilo univerzálně, pro všechny. Profesionál v terénu musí být ochoten pečlivě pozorovat a vyhodnocovat veškeré detaily, přizpůsobovat se pružně aktuální situaci a příp. podle potřeby flexibilně měnit přístup a metodu trimu. Držet se přísně nějakých daných postupů a metod jakéhokoliv druhu by u některých případů znamenalo koně poškodit.

To bylo nutné říci hned na úvod, protože zde chci prezentovat moje základní postupy při úpravách kopyt koní s křivými končetinami. Někdo to udělat musí.

Tento článek je napsán pouze z hlediska mých vlastních zkušeností a názorů, to je totiž vše, co mám k tomuto tématu k dispozici. Pokud vím, neexistuje žádný relevantní výzkum, ze kterého by se dalo vycházet a na který bych se mohl odkázat.

Téměř každá křivost kopyta má příčinu někde nad korunkou, takže pokud přijdete ke koni s křivým kopytem, považujte to za detektivní misi, kde budete muset vypátrat co je kde v těle, nebo v té končetině za problém, a co se s tím dá dělat.

Hříbata vs. dospělí koně

Z hlediska úpravy kopyt přistupuji k hříbatům a k dospělým koním stejně. Velký rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi ovšem spočívá v "důležitosti" a v tom "co očekáváme". U hříbat jsme konfrontováni s velmi rychle se zavírajícím okénkem příležitosti, kdy jsme schopni docílit trvalé korekce končetin. V jednom roce hříběte (i dříve) jsou možnosti změn, které na kloubech ještě můžeme udělat, velmi omezené. Pokud hříbě není do jednoho až dvou týdnů po porodu rovné, je třeba okamžitě jednat.

U těchto případů vnímám roli veterináře jako ofenzivní a roli podkováře jako defenzivní (vysvětlím později). Podkováři, nebo trimmeři by rozhodně neměli takové případy řešit sami. Jako první je třeba zajistit krevní testy, otestovat objemové krmivo (analyzovat celou KD matky i hříběte) aby se vyloučil, nebo potvrdil nutriční problém.

Většina křivostí (angulárních deformit) u hříbat je zapříčiněna nevyváženými poměry minerálů v KD, překrmováním, nedostatečnou výživou a / nebo nemocí/specifickou poruchou jako primární příčinou. Pokud je to tento případ, nikdy se vám nepodaří pouze úpravou kopyt tento problém vyřešit a napravit. I pro veterináře je to závod s časem a dilema, jestli je lepší varianta - "počkáme a uvidíme", zda aplikovat dlahu nebo ortopedické podkůvky, anebo bude nutný chirurgický zákrok. Všechny tyto eventuality mohou nastat při velmi rychlém sledu událostí a je třeba se rozhodovat rychle a pružně. Když budete čekat až bude příliš pozdě a hříběti už bude rok, nebo více, je toho velmi málo, co pro něj může v této fázi vývoje byť i ten nejlepší koňský doktor udělat.

Se správnou kopytní péčí a s dostatkem pohybu se dají do jisté míry srovnat i končetiny/klouby dospělých koní, ale není to něco, na co by se dalo nějak extra moc tlačit, nebo trvat na tom, že se to musí za každou cenu perfektně srovnat. U většiny případů bychom se měli smířit s tím, že pokud máme křivého koně, staršího dvou let, pak jediné, co můžeme v této chvíli dělat, je upravit jeho kopyta co nejlépe vzhledem k jeho možnostem a počkat, co to udělá. Strouhat zcela rovné kopyto na křivou končetinu je úplně stejně škodlivé, jako strouhat křivé kopyto na rovnou končetinu. Nesnažte se vynutit za každou cenu dokonalou rovnováhu u kopyt dospělého koně.

Všeobecně o rovnováze

Než se dostaneme k tématu rovnováha, musíme si probrat co to vlastně rovnováha je. Čtěte článek na toto téma https://www.hoofrehab.com/Balance.html pro více info.

Nikdo nedokáže dokonale vyvážit kopyto. Ukažte mi koně s "perfektně vyváženými", rovnými kopyty a já toho koně povedu do mírného obratu. Společně můžeme pozorovat, jak se jedna patka dotkne země dříve, než ta druhá. Takže co je to vlastně mediolaterální vyváženost kopyta? Kůň potřebuje, aby se obě patky co nejčastěji dotkly země zároveň. Tudíž povrch, pohyb, typ práce, různé problémy v těle koně a jeho individuální tělesná stavba vytváří řadu "proměnných" a všelijaké různé odchylky od skutečné, správné rovnováhy. Zní to poněkud složitě, ale ve skutečnosti je to poměrně jednoduché. Protože kopytní chrupavky (které tvoří základ zadní části kopyta, podobně jako základem přední části kopyta je kopytní kost, ale chrupavky v zadní části jsou mnohem pružnější) se vždy předem nastaví do pozice, v jaké nejčastěji kopyto udeří do země. Umožní tak celé zadní polovině kopyta zapružit a natočit se tak, aby se co nejlépe přizpůsobilo různým typům povrchu a nárazů (na křivém povrchu, v obratech, při pohybu na plochém povrchu, do kopce a z kopce apod.) Viděl jsem nespočet komplikovaných rovnovážných kreací a situací, kdy bylo potřeba precizně vyvažovat, ale nikdy jsem neviděl koně, který by potřeboval víc "kůže" (což je chodidlo, stěna, rozpěrky) na jedné straně patky kopyta, než na druhé. OK, takže tahle část je jednoduchá. [i když, pamatuji si i zde na jednu výjimku. Kopytní kost u jednoho koně dorostla do dospělé velikosti ve zdeformovaném kopytním pouzdře a byla pak na jedné straně dvakrát tak vysoká, než na druhé. Jak vidíte, nic se nedá paušalizovat. Proto znovu říkám, že profesionál v terénu musí být vždy připraven na změnu postupu, ale i myšlení...]

Jednou z dobrých pomůcek, jak posoudit rovnováhu kopyta je naučit se měřit výšku střelkových rýh.

Čtěte článek CHODIDLO: https://www.hoofrehab.com/HorsesSole.html pro detailnější popis. Vzdálenost ode dna střelkových rýh ke kopytním chrupavkám je na obou stranách kopyta vždy velmi konzistentní. Tudíž je snadné odhadnout a vyvážit, kolik materiálu má zůstat na obou stranách chodidla v patkách nad chrupavkami. Měření se provádí v nejhlubším bodě střelkových rýh u rozpěrek vůči zemi, a to na obou stranách.

Je to mnohem přesnější ukazatel, než vizuální odhad výšky patek vůči linii chlupů (korunce) Toto posouzení může být velmi zavádějící, protože korunka je vysoce dynamická, je stále v pohybu, takže to opravdu není to správné místo pro jakákoliv měření. Nadměrný tlak na jednu patku často s postupem času vytlačí korunku na té straně nahoru vzhledem k pozici chrupavek. Plocha mozolnatého chodidla je dalším nejpřesnějším ukazatelem pro posouzení, kolik materiálu pokrývá chrupavky. Nicméně u některých případů, kdy je kopyto extrémně nevyvážené a přetížené na jedné straně, kde také dochází k nadměrnému obrusu a zatížení, tam pak bývá na této straně nadměrně silné chodidlo. Ale výška střelkových rýh nikdy nelže (kromě velmi vzácných případů, kdy je v kopytě zároveň přítomen subsolární absces na jedné straně, nebo v případě, když jsou střelkové rýhy do hloubky prožrané hlubokou houbovou infekcí) takže to je vždy můj hlavní způsob posouzení, kdy podle výšky naměřené v obou střelkových rýhách mohu posoudit, zda jsou obě strany kopyta pod chrupavkami ve stejné výšce pokryté stejnou vrstvou chodidlové rohoviny: To je tedy můj pohled na dokonalou rovnováhu v patkách, jestli něco takového vůbec existuje.

Navíc nevidím důvod, proč by rovnováha v patkách měla nějak souviset s rovnováhou v přední části kopyta. Přesněji řečeno, nevím, proč by chodidlová plocha v patkách a plocha chodidla ve špici měly být vůči sobě paralelní. Rovnováha v patkách přece reflektuje způsob, jak natažená končetina naráží patkami do země, a rovnováha v přední polovině naopak reflektuje způsob, jak se končetina v zakročené pozici zvedá se země odražením ve špici zase nahoru. Z perspektivy koně mohou být tyto pozice končetin skoro 2 metry od sebe a nemusejí být zcela paralelní. Ve většině případů kopyto ve své přední polovině také potřebuje stejné množství chodidlové rohoviny, pokrývající stejně obě strany kopytní kosti, a rovněž i stejnou výšku stěny na obou stranách. Pro více info a ujasnění čtěte článek MEDIOLATERÁLNÍ VYVÁŽENOST. https://www.hoofrehab.com/Balance.htm s popisem výjimek.

To, co se stane i s tím nejméně vyváženým kloubem na spodní části končetiny je to, že když tato končetina dopadne na vyvážené kopyto, klouby zapruží, nebo zarotují směrem k rovné pozici. Toto obecně vede k tomu, že se klouby časem adaptují k této rovnosti. Na druhou stranu ovšem samozřejmě platí také to, že pokud se vytvoří nerovnováha kopytní kosti a kopytních chrupavek vůči zemi (na kopytě se ponechá nerovnoměrná vrstva chodidla, pokrývajícího každou stranu kopyta), udržuje se takto soustavně křivost, nebo odchylka v kloubech.

Defenzivní trim

Když pracujeme s angulárními deformitami končetin, vnímám roli podkováře (trimmera) jako zcela zásadní, ale také zcela defenzivní, nikoliv ofenzivní. Pokusy o srovnání končetiny násilným způsobem tak, že se křivé kopyto vystrouhá přehnaně do rovna mívá velmi nepříznivý vliv na kopytní kloub a následně toto nemá žádný vliv, nebo nepříznivý vliv na následný kloub (spěnku, karpus apod.)

Obzvláště je zde třeba vyvarovat se takového zásahu, který by způsobil bolestivost křivého kloubu, kvůli které by kůň od bolesti uhýbal, což původní problém vždy ještě zhorší.

Nemyslím si, že by byly dobře aplikované systémy laterální extenze úplně na škodu, jenže v reálném světě jejich použití vede k tomu, že se kopyta neupravují dostatečně často, a to je velmi zásadní negativum. Bývám připraven takový systém použít, pokud kůň vůbec není schopen na té noze normálně stát, ale takové případy jsou velmi vzácné.

Pokud řešíme angulární deformity u hříběte, zásadní je, že nikdy nemůžeme na ta kopyta něco dát a jít domů. Ta kopýtka potřebují stálou pozornost.

Nejlepší bude, když vysvětlím můj přístup na konkrétních příkladech. Jakákoliv angulární deformita ovlivní tvar kopyta, a tvar kopyta bude mít zase vliv na tu deformitu. Probereme si zde příklad sevřeného postoje (se špičkami dovnitř), který je velmi častý. U této deformity je spěnkový kloub otočen (vychýlen z osy) směrem dovnitř. Tito koně většinou primárně zatěžují vnější stěnu/patku (někteří mohou zatěžovat také vnitřní patku a vnější stěnu ve špici), pokud je kopytní kloub mediálně zrotován (valgus), nebo naopak vybočen směrem ven. Tito koně často mohou být rychle napraveni v hříběcím věku, anebo pomalu i ve věku dospělém (během několika let).

Tak či onak, "klíčem k nápravě" jsou zde míle a míle pohybu na rovných liniích s kopyty upravenými tak, aby jejich vnitřní struktury byly v rovnováze se zemí. Háček je v tom, že nevyvážená končetina obvykle vytvoří křivé kopyto bleskurychle - do týdne. A s takovým vykřiveným kopytem všechen pohyb na světě, i kdyby to bylo tisíc mil, pouze podrží ten kloub v nesprávné pozici.

Tito koně zpravidla nesou většinu zatížení na vnější stěně. Na kopytě naroste vždy dost materiálu stěny navíc, kdekoliv je to zapotřebí, aby se kopyto vyrovnalo s nadměrnou zátěží a obrusem. To znamená, že ovšem vnitřní stěna bude zároveň neustále přerůstat, protože ta se neobrušuje, není-li dostatečně zatěžována. Takové křivé kopyto, které se zdeformuje prakticky přes noc "uzamkne" celou končetinu do nesprávné pozice a tím ještě více zvýší obrus vnější strany - je to ošklivý efekt sněhové koule, kdy se postupně nabalují další a další vrstvy problémů. Začarovaný kruh. Takže hlavním úkolem při trimu je zde udržovat vnitřní stěnu krátkou, nikdy ji nenechat přerůst. To se lehko řekne, ale hůř se to zajistí. Dám vám pár tipů z reálného světa, které by měly zafungovat.

Další role, kterou bychom měli být schopní zvládnout, je správně postupovat u vnější stěny a části chodidla, kde se rohovina díky nadměrnému tlaku může příliš obrušovat. Je velmi nepravděpodobné, že k takové situaci doje, ovšem pouze POKUD se vnitřní stěna nikdy nenechá přerůst a nezpůsobí další nadměrný tlak na vnější stěnu. Bez ohledu na příčinu, pokud se chodidlo obrousí příliš a je hodně ztenčené, je třeba mu pomoci dorůst. Používám na to Equethane Superfast nebo lepidlo na boty a jinak pokračuji jako obvykle. Málokdy je potřeba tohle dělat opakovaně u stejného koně, protože, opakuji znovu - hlavním důvodem pro takový nadměrný obrus je to, že se stěna na opačné straně nechala přerůst.

Boj s neustálým přerůstáním nezatěžované stěny u sevřeného postoje (američani tomu říkají holubí nohy) znamená tuto stěnu zkracovat každý týden. (málokdo si asi může dovolit zvát si kováře nebo trimmera každý týden, že... $$$ je to smutné, ale je to tak). Pokud se to ovšem nebude takto dodržovat, bude na tom kopytě přetrvávat výrazná křivost, která se nikdy nezlepší, neustále se tam budou vracet separace a sukně. Taková stálá péče se může dost prodražit, mám pro vás ale dobrou zprávu. Většina majitelů koní, kteří nikdy nedrželi v ruce rašpli a nevědí nic o kopytní péči, se může snadno naučit provádět tuto jednoduchou úpravu tak, aby to fungovalo. Na kopytě máme jasné značky, podle kterých se dá řídit, aby to člověk nepokazil (bílá čára). Takže já většinou majitelům koní ukážu přesně kde stěna přerůstá a jak ji mají zkrátit a zaoblit a oni dělají v mezičase přesně jen tuto úpravu na tomto konkrétním místě, nic víc. (nesmějí zasáhnout do chodidla, to je ale snadné pochopit). Takto si majitel sám hlídá přerůstající stěnu a každý týden ji zarašpluje, já dodržuji 4-týdenní intervaly a upravím všechno ostatní, popř zkritizuji a opravím jejich práci 😊

Tento systém funguje přímo zázračně a zvládne to opravdu každý majitel koně, který je schopen koni zvednout a vyčistit nohu. To, že jim to ušetří čas a peníze a koník na tom bude lépe, to je úžasná motivace pro každého.

Není to ale všechno: pro dosažení maximálního úspěchu je potřeba s tím koněm nachodit spoustu mil na rovných liniích a ta kopyta musí být perfektně vyvážená 24/7, systém, kdy se to nechá přerůst a pak se to při trimu zase rovná, prostě nefunguje.

Nášlap od patek

Nášlap od patek je při každé rehabilitaci hlavní prioritou. V kroku je OK i nášlap naplocho, ale při jakémkoliv rychlejším pohybu (i v rychlém kroku) už bychom měli zřetelně vidět nášlap od patek. Hlavním důvodem, proč to zde zmiňuji, je to, že koně s touto křivostí (špice dovnitř) mají velmi často vnější patku podtočenou, nebo úplně ohnutou pod kopyto, tubuly stěny jsou také zdeformované, příp. ty patky mohou být také výrazně podsunuté. Samozřejmě bychom to rádi srovnali, jenže v tomto případě je to zcela kontraproduktivní - i když někteří profesionálové jsou na této úpravě ohnutých, podsazených patek doslova závislí, protože to jde tak dobře - je tak snadné to narovnat a posunout patky dozadu pod koně, je těžké tomu odolat.

JENŽE - pokud uděláte jen jeden tah rašplí navíc a způsobíte tím přílišné snížení patky/ztenčení chodidla, což způsobí citlivost a kůň nebude chtít na ty patky došlapovat - tím končí váš progres. Tečka. Je tedy lepší soustředit se v první fázi hlavně na to, aby vnitřní stěna neustále nepřerůstala a jakkoliv podpořit nášlap od patek, ať už jsou v jakémkoliv, byť ošklivém tvaru, podtočené někam pod sebe. Korektní pohyb a časté trimy to časem spraví a srovná se i tohle. Nechtějte všechno hned.

Téměř všechny typy zúžení kopyt v patkách (včetně tohoto) budou mít jeden společný rys. Nedostatečně silný, atrofovaný prstový polštář a kopytní chrupavky (Robert Bowker VMD, PhD) a tudíž zvýšenou citlivost v zadní části kopyta (v patkách). Pokud ovšem kůň našlapuje od špic, vnitřní struktury nemohou dorůst a zesílit, jelikož nejsou dostatečně stimulovány. Jak z toho ven? Je třeba koni pořídit vhodné boty, do kterých se dají dát tlusté vyměkčovací podložky, které umožní nášlap od patek a stimulaci zadní části kopyta pro jeho regeneraci, neboť tyto struktury mohou i během života dorůstat a mohutnět (při správné stimulaci).

Smiřte se s tím, že zdravé kopyto se prostě nedá vystrouhat. To musí být vybudováno a zoceleno přirozeným, zdravým pohybem. Bez bot to někdy nejde. Dalším velmi vhodným rehabilitačním povrchem je písek a jemný štěrk, ten dělá s kopyty vskutku divy, když koním poskytnete oblasti, kde se budou moci pohybovat a válet v cca 10 cm vrstvě písku a/nebo jemného štěrku, nejlepší je poskytnout jim obojí.

Doplňkové texty k tomuto tématu:

VÝŠKA PATEK: https://www.mustang-trim.cz/l/vyska-patek-rozhodujici-faktory/

a PODOTROCHLOZA: https://www.mustang-trim.cz/l/podotrochloza/

Zpomalení růstu

Kopyto se neustále snaží přijít na to, jak moc a jak rychle má dorůstat, a informace získává právě z vašeho vyrovnávacího trimu. Proto je velmi důležité neurychlovat dorůstání rohoviny příliš nadměrným strouháním. Jak to aplikovat v praxi? Snažte se vyhnout strouhání částí stěny, kde to není zapotřebí.

Jsem přesvědčen, že když budete rutinně strouhat 6,5mm z vnější, výrazně přetěžované stěny u koně se sevřeným postojem (se špičkami dovnitř), urychlíte tím růst celého kopyta cca o stejné množství rohoviny, kterou jste z kopyta vzali (možná i o víc, protože ta rohovina na vnější stěně, kterou odstrouháte, bude pravděpodobně mozolnatá a velmi kompaktní - zhuštěná přetěžováním). 

Takže, když zkusíte nechat tu vnější stěnu na pokoji, můžete tím výrazně zpomalit růst té překážející vnitřní stěny. Zkuste použít zdravý selský rozum. Nemyslím tím, že se na to máte vykašlat, ale pokud vnitřní stěna potřebuje odrašplovat pouze 3mm, zkuste to tam nechat. Ve většině případů při příštím trimu zjistíte, že vnitřní stěna už vůbec nepřerůstá, nebo, přesněji řečeno, že se dorůst zpomalil přesně tak, aby pouze přesně pokryl obrus. (stěna se přestala snažit dohnat to, co jste odebrali). 

Toto prosím považujte za ten nejdůležitější odstavec v tomto článku!

Ztenčení stěny?

Dost jsem zvažoval, zda toto nemám raději úplně vynechat, ale je to velmi funkční metoda, když se použije správně. Může to být trochu nebezpečné, takže postupujte maximálně obezřetně a co nejpřesněji.

Kopytní stěna se může ztenčit ve specifických oblastech, místech, která přerůstají, což způsobí jejich rychlejší obrus. Váš trim pro lepší rovnováhu kopyt tudíž takto vydrží déle. Pokud to ale přeženete, můžete naopak zapříčinit opět rychlejší dorůst stěny. Také, pokud je stěna ztenčována příliš, může se objevit hematom dermálních lamel. (červený flek) Já mám osvědčené pravidlo palce. Tj. rašpluji stěnu vždy maximálně do výšky palce od země. Neexistuje důvod, proč ztenčovat vnější kopytní stěnu výše, než na výšku palce od země. Nikdy tudíž nerašpluji výše, než ve spodní třetině kopyta (cca 2- 3cm od země) a okamžitě brzdím, když se dole objeví bílá linka vodní čáry. To ovšem neznamená, že budu takto rašplovat celé kopyto. Toto požívám pouze pro řešení specifického problému v konkrétním místě na kopytě, kde stěna soustavně přerůstá. Na jiných místech by to mohlo být kontraproduktivní, protože tím ve finále zase docílíte pouze toho, že stěna se bude příliš obrušovat a o to více se tím urychlí její dorůst.

Různé úhly mustang rollu

Když musím řešit problém s nevybalancovaným kopytem, pracuji s různými úhly mustang rollu, tedy strhuji vnější stěnu v různých úhlech. U specifických případů, které zde diskutujeme, tedy např. sevřený postoj (špice dovnitř), vybočené spěnky (varus), kde bývají sukně na vnitřních stěnách, dělám velmi plochý (téměř nulový) úhel rollu na vnější stěně vůči zemi, nebo stěnu prostě jen zakulatím. Naopak na vnitřní, rozsukněné, oddělené stěně dělám úhel co nejstrmější, až přehnaný (téměř kolmo k zemi, a to i v oblasti u patky. Snažím se najít co nejlepší nastavení úhlu mustang rollu, což je trik, který mi pomáhá k optimálnímu vybalancování křivých kopyt a je to v podstatě způsob, jak dostat to kopyto co nejlépe "pod koně"

Možná je to jen v mojí hlavě - možná ten plošší roll na vnější straně jen nepřispívá ke kontrakci kopyta a ten strmý roll na rozsukněné vnitřní straně jen pomáhá k tomu, aby ta sukně dobře odrostla. Tak či onak, mám vyzkoušené, že to v praxi prostě funguje. Jen nevím přesně proč a jak,  jsou to jen mé domněnky.

Použil jsem příklad se sevřeným postojem (špičky dovnitř), protože to je asi nejčastější deformita. Ale stejný princip používám při řešení všech druhů křivostí a deformit od spěnkového kloubu dolů. Mojí strategií je v podstatě stálá defenzivní prevence křivení kopyt, což koni jen umožní, aby ten problém mohl sám "rozchodit". Zaměřuji se především na odstraňování toho, co přerůstá, a při tom se snažím budovat oblasti, kde se kopyta příliš obrušují, pokud to jde. Pokud suknění v oblastech menšího zatížení a obrusu stále přetrvává, automaticky budete vědět, co dalšího se s tím dá ještě dělat, abychom mohli docílit a zachovat trvalou rovnováhu. Suknění je v podstatě obranným mechanismem při nadměrném přerůstání stěny. Přerůstající stěna se separuje a snadněji se tak při nadměrném přerůstání  sama odlomí.

Z pohledu kopytní péče jsem přesvědčen, že to nejlepší, co můžeme pro každé kopyto udělat je to, že se pokusíme trvale udržovat kopytní kost a chrupavky v úrovni rovnoběžné se zemí, zajistit koni maximální pohodlí a maximum pohybu 24 hodin denně. Ano, byl jsem u toho a vyzkoušel jsem si i razantnější, agresivnější metody. Tento přístup nefunguje jako nějaký kouzelný proutek, kterým se mávne a problém je pryč, ale mám vyzkoušené, že to takhle funguje lépe než cokoliv jiného a pozitivní výsledek se dostaví častěji a dříve, než u jiných metod, které jsem kdy viděl, zkoušel dělat, nebo studoval.

Krmení

Nikdy nezapomeňte na dobře vybalancované krmení. Musím znovu a znovu zdůraznit, že chyby ve výživě a špatně vybalancovaná, nedostatečná, nebo nadměrná dotace minerálů, vitamínů a stopových prvků už u březích klisen a pak u hříbat jsou jádrem problému u většiny angulárních deformit, a tedy křivých končetin a kloubů u koní už od hříběcího věku (od narození). To znamená jednak samozřejmě nedostatečná výživa, ale naopak také přebytek karoohydrátů - tedy sacharidů a škrobů a/nebo přebytek určitých minerálů, který může být ve výsledku horší, než jejich nedostatek.

Asi nejčastějším příkladem je přebytek kalcia (vápníku). Vápník i fosfor jsou vstřebávány stejným receptorem. Nadbytečný vápník může zapříčinit nedostatek fosforu, a to i když je tělu dodáván ve velkém množství. Pro účinné vstřebávání je podstatný právě poměr vápníku a fosforu. Např. seno z bojínku (které je v USA oblíbené, protože má nízko sacharidy) obsahuje průměrně až trojnásobek kalcia oproti fosforu. Vojtěška obsahuje cca 7-násobek vápníku oproti fosforu. Mnohé vitamínově-minerální doplňky na trhu s krmivy obsahují ještě přidaný vápník, a to bez adekvátního množství fosforu. Tělo takovou situaci řeší extrakcí fosforu z kostí, což přispívá k úbytku kostní hmoty u dospělých koní a k angulárním deformitám (křivostem končetin) u hříbat.

Někteří chovatelé přispívají k těmto problémům nadbytečným přidáváním dalších a dalších vitamínů, vápníku a všeho možného, až všechna ta jejich láska a péče ty koně úplně umoří a zničí. Jediným způsobem, jak zjistit, co by vašemu koni mohlo skutečně chybět, nebo přebývat, je testovat celou krmnou dávku koně včetně sena a trávy, co sežere. Takže se dá říct, že pečlivé testování krmiv a perfektní sestavení krmné dávky profesionálním výživářem má v chovu koní cenu zlata. Dá se tím zabránit neustálým problémům a permanentnímu řešení r problémů s všelijakými deformitami a problémy, které vůbec nemusely nastat.

Čtěte článek NAKRMTE KOPYTO https://www.mustang-trim.cz/l/nakrmte-kopyto/

a KOPYTA A VÝŽIVA https://www.mustang-trim.cz/l/kopyta-a-vyziva/

Trimování hříbat a pohyb

Uvědomte si, že všechna hříbata se rodí "křivá". Strávila celý svůj dosavadní život v bříšku matky stočená do kuličky!! Pro to, aby se mohla narovnat, je zásadní POHYB. Pokud to nenařídil veterinář kvůli specifickému problému, nikdy nenechávejte hříbata zavřená v boxu. Každý aspekt jejich správného, zdravého vývoje vyžaduje pohyb. Také jsem pevně přesvědčen o tom, že kdyby všechna hříbata dostala pravidelný, kompetentní trim kopýtek od úplného začátku svého života a byla by chována celoročně venku 24 hodin denně s možností ničím neomezeného volného pohybu, angulární deformity (křivosti končetin) u dospělých koní by ze světa koní doslova zmizely. Možná to zní přehnaně, ale viděl jsem to na vlastní oči u koní mých klientů. Občas se stane, že se narodí výrazně křivé hříbě, ale je to mnohem vzácnější, než si lidé obecně myslí. Naopak se velmi často stává, že jsou hříbata trochu křivá, což zapříčiní špatné postavení kopyt a kloubů a tato hříbata se dále vyvíjejí se zkrácenými šlachami, vazy a svaly jen díky tomu, že se zanedbá péče o kopýtka v raném věku. Nakonec takto ten koník vyroste a  dospěje a křivosti se v těle zafixují do stálého, trvalého stavu, což se už napravuje špatně.

Většina lidí považuje kopytní péči u dospělých koní za nezbytnou, ale u hříbat je to zbytečný luxus. Jenže by to mělo být spíše naopak, když už.. Kdybych měl málo financí na zaplacení dobré kopytní péče a musel bych se rozhodnout, že jeden z MÝCH koní se nebude dva roky strouhat, vybral bych toho nejstaršího koně, možná některého ve středním věku, ale NIKDY NE HŘÍBĚ. U ničeho není tvrzení "prevence je vždy lepší než léčba" pravdivější, než v případě angulárních deformit u koní. Ve skutečnosti je to ještě velmi mírně řečeno. 

originál článku Peta Rameyho: https://www.hoofrehab.com/Pigeon-toed.html