JEDNO KOPYTO NA CELÝ ROK? - Pete Ramey

    Pete Ramey, copyright 2006

pozn. tento článek navazuje na článek CHODIDLO  KONĚ - orig. https://www.hoofrehab.com/HorsesSole.html

Prosím přečtěte si nejdříve tento článek, pro lepší porozumění. Pete

Důležitá definice z článku CHODIDLO KONĚ: https://www.mustang-trim.cz/l/chodidlo-kone/

Střelkové rýhy - jsou to jakési "švy" mezi chodidlem a střelkou (odborně se jim říká střelkové sulci, nebo spoj mezi střelkou a chodidlem) tvoří velmi důležité "orientační body", protože vzdálenost od jejich dna k živé, citlivé chodidlové škáře, pokrývající kopytní kost a kopytní chrupavky konstantně činí 9mm [s výjimkou celkem vzácných případů, kde byl absces v oblasti pod chodidlem současně s abscesem pod střelkou, což může dno střelkových rýh vytlačit nahoru a ty se pak mohou jevit plytší, protože na kopytě odrůstá staré, odlučující se chodidlo, pod kterým se zároveň tvoří chodidlo nové. Dalším, častějším případem, kdy měření střelkových rýh může zklamat je situace, kdy jsou střelkové rýhy napadeny hnilobou - tedy houbovou/bakteriální infekcí, která se může prožrat několik milimetrů do hloubky, dokonce až do škáry. Měření pak není k ničemu, buďte tedy všímaví a nenechte se oklamat]. Pokud vezmeme v úvahu konkávní tvar kopytní kosti a kopytních chrupavek, platí tedy, že čím hlubší jsou střelkové rýhy oproti úrovni chodidla/čím výše od země je jejich dno, tím silnější bude chodidlo u vnějšího okraje kopyta (pokud nebyla klenutost uměle vystrouhána a tím chodidlo ztenčeno). Střelkové rýhy tedy slouží jako poměrně spolehlivá míra pro určení tloušťky chodidla.

Pozn. Koncept, že chodidlo může být oporou kopytní kosti je pro mnohé kováře, ale i kopytáře neznámý, a zdá se jim to nemožné a nepřijatelné. Mají zkušenost, že když podkova tlačí na chodidlo, škára se otlačí a budou se tam tvořit abscesy. Ale je třeba pochopit rozdíl mezi stálým tlakem a střídáním tlaku a úlevy. Chodidlo může fungovat jako skutečně efektivní podpora kopytní kosti pouze tehdy, když jakýkoliv tlak v momentě vznosu ustane. To je taky jeden z hlavních důvodů, proč preferuji boty s vyměkčenými podložkami před jakýmikoliv systémy podkování, např s podložkami pro schvácené koně.

Když lidi studují klenutá kopyta divokých polopouštních koní a zdravých domácích koní, přijdou k závěru, že chodidlo a střelka mají pouze pasivní roli, jelikož jsou zvednuté nad zem díky výraznému vyklenutí a miskovitému tvaru. To ale není pravda. Problém je v tom, že většina kovářů a kopytářů se nesprávně učí posuzovat kopyta pouze když kůň při posouzení stojí na rovném, pevném povrchu jako je asfalt, nebo beton. Mnohem méně pozornosti a úvah se věnuje pozorování a posouzení kopyt a mechanice celé končetiny v pohybu, na povrchu, na kterém kůň tráví většinu času a na kterém se pohybuje ve volnosti a pracuje.

Ve skutečnosti ale, pokud kůň žije a pracuje na různorodém povrchu - na hlubokém, měkkém a/nebo tvrdém a kamenitém povrchu, který nejlépe zocelí tato klenutá kopyta, váhu nese na kopytě všechno, co může vrhnout stín. V přední polovině kopyta, kde je větší plocha, dokonce i velmi klenuté chodidlo nese více váhy, než mnohem menší plocha stěny na okraji. Je to pro koně naprosto bezpečné, přirozené a pohodlné, pokud je ovšem chodidlo patřičně silné a mozolnaté.

Studie zdravých koní z nedávného výzkumu VMD, PhD Roberta Bowkera přinesla závěr, že nikdy nebylo záměrem přírody, aby celé tělo koně viselo na lamelovém spojení kopytní stěny, protože stěna je hlavní nosnou strukturou, jak se do nedávna všichni učili. Přímá podpora kopytní kosti chodidlem je zásadní pro ochranu koně před nepřirozeným, nadměrným stresem z nárazů na lamely, což může zapříčinit jejich porušení a selhání jejich funkce. Hluboce klenutá chodidla poskytují tuto podporu na kamenitém terénu, v blátě, v trávě a na písku, protože kopyta se do tohoto různorodého povrchu zaboří.

foto A: Quarter Horse přední noha - pastvina/písek

Toto hluboce klenuté přední kopyto [před udržovacím trimem] funguje perfektně pro svého koně na měkkém terénu, kde žije a pracuje: skvělá trakce, zdraví, síla a funkčnost. Až na přerostlou střelku, která už se bude chtít sloupnout, se kopyto dobře samo udržovalo podle potřeb na tomto povrchu po dobu posledních šesti týdnů. Nebude se teď ani trimovat, není co (kromě té střelky). Pokud byste ale tohle kopyto postavili na rovný, tvrdý povrch, bylo by všechno jinak:

Najednou by zde nebyla žádná opora chodidla pro kopytní kost, žádný tolik potřebný kontakt střelky se zemí, a rozpěrky by byly vyřazeny z provozu úplně. Co by se dělo dále, kdyby ten kůň měl žít a pracovat pouze na takovém rovném a tvrdém povrchu? Toto kopyto by se okamžitě začalo adaptovat na "kopyto pro plochý terén" s funkční oporou chodidla, střelky a rozpěrek.

Ale co když tento kůň bude muset teď žít a pravidelně pracovat na rovném, tvrdém povrchu? Když mu chybí opora chodidla, střelky a rozpěrek, bude kůň zase v té mizerné situaci, kdy celá jeho váha bude nést kopytní stěna po obvodu. Celá váha koně bude nepřirozeně viset na těch lamelách. Zdravé, silné a nepoškozené lamely jsou schopné tuto váhu dočasně nést, ale pokud k tomuto bude docházet opakovaně, příliš často a příliš dlouho, nevyhnutelně dojde k poškození lamelového spojení, nebo k jeho selhání. Myslím si, že otok, způsobený nárazy kopyt na tvrdém terénu (což je nazýváno mechanickým schvácením - tedy mechanické poškození lamelového spojení) není vůbec kamenem úrazu (příčinou). Tento stav je většinou zapříčiněn právě tím, že kůň díky tomu tvrdému, rovnému povrchu zatěžoval pouze kopytní stěnu, a tudíž lamelové spojení nevydrželo a selhalo. Kůň totiž potřebuje k nesení váhy podporu chodidla. Kopytní mechanismus - tedy expanze kopytního pouzdra při tvrdém nárazu je pro koně zásadní ve dvou věcech - jednak pro rozložení nárazové energie (stejný princip jako u pneumatik auta) a pak pro zajištění zdravé cirkulace krve v kopytě. [Bowker '99]. Primární silou, která způsobuje tuto nezbytnou expanzi, je váha koně, která zatěžuje konkávní chodidlo, které se tíhou zploští a takto roztahuje vnější stěny od sebe při plném zatížení. Pokud je mi známo, nikdo dosud výzkumem nezjistil, kolik této expanze je vlastně pro koně zapotřebí, nebo jaká míra této expanze je přirozená a fyziologická, ale na základě mého osobního pozorování jsem došel k závěru, že u většiny kopyt je to cca 6,5 - 13mm. Abychom tohoto docílili, klenba chodidla se musí zploštit o cca 6,5mm vertikálně při tvrdém dopadu kopyta na zem.

Na štěrkovitém, nebo měkkém, poddajném terénu se vnější průměr kopyta "přirozeně" zaboří do (13mm - 2cm) misky chodidla, což je zapotřebí pro toto 6,5mm zploštění chodidla a toto musí nastat pro současné zajištění expanze kopytního pouzdra (kopytního mechanismu). Nicméně na tvrdém, rovném povrchu může být pro zajištění této funkce maximum 6,5mm a výraznější klenutost už bude znemožňovat podpůrnou funkci chodidla vůči kopytní kosti.

V reálném světě (pokud jsou na kopytě silné a dobře spojené stěny) dosáhneme správné míry klenutosti kopyt docela snadno, pokud se kůň prostě pohybuje na stejném typu povrchu 24 hodin denně. Pak se kopyta přizpůsobí tomuto terénu (pokud mu to umožníme), a vše funguje, jak má. Pokud je kůň stále na tvrdém, rovném povrchu, vnitřní část chodidla (oblast kolem střelky) se vyplní a těch 5,6mm celkové chodidlové klenutosti se většinou obrousí pohybem, ovšem za předpokladu, že se stěny nenechávají přerůst a koni je umožněno se volně pohybovat.

Naopak, pokud se kůň pohybuje na kamenitém povrchu, nebo na takovém povrchu, do kterého se kopyta mohou zabořit, chodidla budou mít tendenci spíše mozolnatět a vytvoří výraznější klenutost s rovnoměrnou tloušťkou chodidla, pokrývající a chránící rovnoměrně celý povrch kopytní kosti a kopytních chrupavek, a takové chodidlo bude kopírovat vrozený tvar kopytní kosti každého jednotlivého koně. . .

Tohle platí obousměrně, takže vždy a na každém typu povrchu se kopyto snaží přizpůsobit svůj tvar povrchu tak, aby bylo dosaženo tohoto zploštění zhruba o 6,5mm (při plném zatížení), což je naprosto zásadní pro umožnění expanze - ale zároveň je zásadní také to, že se na nesení váhy v tomto momentě podílí i chodidlo, které je díky správné expanzi také zatíženo a kopytní kost tak získá nutnou podporu, díky níž nedochází k přílišnému rozšíření kopyta a souvisejícímu poškození lamelového spojení (stres a odtrhávání stěny).

divoce žijící kůň - tvrdý, kamenitý povrch (přední noha)

Bez ohledu na to, zda je chodidlo mozolnaté a konkávní, protože se přizpůsobilo pohybu na kamenitém, nebo měkkém povrchu, anebo se klenba kolem střelky vyplnila rohovinou a kopyto tudíž získalo plošší tvar jako přizpůsobení tvrdému, rovnému povrchu, střelkové rýhy (švy mezi střelkou a chodidlem) by stále měly být alespoň 16 - 19 mm nad zemí vzhledem k vnějšímu okraji chodidla, pevně spojeného s vnější stěnou. Pokud to je takto nastaveno, můžete si být jisti, že je na kopytě adkvátně silné chodidlo, které ochrání vnitřní struktury. (Prosím nastudujte si článek CHODIDLO KONĚ, abyste lépe pochopili, jak souvisí hloubka střelkových rýh s tloušťkou chodidla.)

                                                  tvrdý, rovný povrch         /        měkký/štěrkovitý povrch

Kdybyste udělali sekci kopytem cca 3,5cm za špičkou střelky, získali byste pohled jako na obr. nahoře, který jasně ukazuje, jak střelkové rýhy souvisí s hloubkou chodidla a co z nich můžeme vyčíst, a jak se kopyta adaptují na tvrdý, rovný povrch / měkký štěrkovitý povrch. Pravá polovina obrázku ukazuje přirozenou adaptaci kopyt na měkký/štěrkovitý povrch. Levá polovina obrázku ukazuje ideální tvar kopyta, pro tvrdý, rovný povrch.

U obou kopyt jsou střelkové rýhy 13 - 20mm nad plochou chodidla, díky adekvátní tloušťce chodidla na vnějším okraji, a oba typy chodidla poskytují jak dobrou oporu kopytní kosti tak i dobrou expanzi na povrchu, kde se pohybují.

Foto B: Divoce žijící kůň - tvrdý, rovný povrch

Toto kopyto divokého koně se samo takto vytvarovalo k pohybu na tvrdém, rovném povrchu. Má 2cm hluboké střelkové rýhy (celková výška od nejhlušího místa ve střelkové rýze vzhledem k plochému povrchu), což indikuje optimální tloušťku chodidla na jeho vnějším okraji, která je tolik důležitá k ochraně před otlačením a podlitinami. Nicméně samotná klenutost je zde pouze 6,5mm, což umožňuje podporu kopytní kosti na tvrdém, rovném povrchu v momentě maximální expanze kopyta při plném zatížení. Také si všimněte, že i střelka může nést podíl na nesení váhy, tlaku a pomáhá při rozložení nárazové energie a být účinným tlumičem a dobrou oporou i na tvrdém, rovném povrchu.

Když se důkladně zamyslíte nad fyzikálním působením různých sil, ovlivňujících funkci kopyt, pak zjistíte, že poměr tlaku, působícího na střelku, rozpěrky, chodidla a stěny jsou u tohoto kopyta pravděpodobně rozděleny stejnoměrně a to platí jak u kopyta na fotce A, tak i u kopyta na fotce B, přestože tato kopyta musela fungovat na jiném povrchu! Každá struktura na kopytě přebírá svůj podíl na zatížení. Rozdílné povrchy zformují velmi rozdílná kopyta, která jsou ovšem stejně funkční!

Plnokrevník, právě sundané podkovy. Chodidlo bylo ztenčené předchozím kovářem.

Porovnejte tvar tohoto kopyta s kopytem divokého koně z obrázku B. Je podobně "ploché", s výraznou střelkou. Obrovský rozdíl je ale v tom, že u tohoto kopyta není skoro žádná chodidlová rohovina pod vnějším okrajem kopytní kosti (tedy na vnějším okraji). Střelkové rýhy jsou plytké a naměřit zde není možné prakticky nic, někdy u patek s bídou pár milimetrů. To znamená, že chodidla jsou tenká DOSLOVA jako papír! Takový kůň potřebuje zajistit velmi měkký terén, nebo boty (nebo obojí) než mu chodidlo aspoň trochu doroste. Jinak bude velmi bolavý. Rozhodně však nechte kopytní nůž na dlouhou dobu v kapse.

Obrázek vpravo ukazuje stejnou nohu o 5 měsíců později. Je vidět, že už na kopytě začíná dorůstat zdravé, mozolnaté chodidlo. V tomto momentě jsou už střelkové rýhy zvednuté zesíleným chodidlem o cca 13mm nad zem.

Quarter Horse přední noha - výběh, zmrzlý "na beton"

Kopyto Quarter Horse před i po 4-týdenním trimu (stejná fotka). Tohle kopyto se dokonale přizpůsobilo a vytvarovalo přesně podle potřeb, jaké má na betonově umrzlém výběhu v Ohiu, které tento kůň nazývá svým domovem. Celková klenutost tohoto kopyta nepřesáhne 6,5mm. Ale když změříte střelkové rýhy od země k jejich dnu, zjistíte, že tam je 16mm hloubka. Okolí je pokryté velmi hutnou, mozolnatou rohovinou chodidla. Toto vše indikuje adekvátní tloušťku chodidla na vnějším okraji.

Všimněte si také mírnějšího úhlu mustang rollu, což je nutné u kopyt, která se nemohou zabořit do poddajnějšího povrchu, a také že díky tomuto tvaru je zde opora střelky, chodidla i rozpěrek i na velmi plochém povrchu. Kopyto se stále může dostatečně zploštit a chodidlo je při expanzi exponováno a zatíženo, aby mohlo kopytní kosti poskytnout oporu.

To nejlepší, co může trimmer udělat, když po pravidelném intervalu přijede k takovému koni, je NIC. Přestože si vás majitel zavolal, a vy jste za jeho koněm jeli 200km, abyste kopyta ošetřili běžným udržovacím trimem (jako tomu bylo v tomto případě). Majitel koně si vás platí za to, že má kůň perfektní kopyta, která jsou perfektně funkční na jakémkoliv povrchu, nikoliv za váš pot.

"Kdyby vám někdo každý měsíc seřezal polovinu chodidla z vaší nohy, asi by se nikdo nedivil, že kulháte a nemůžete chodit. Souvislost by byla naprosto zřejmá. Ovšem v koňském světě je takový "zdravý selský rozum a logika" něco velmi vzácného. Naprostá většina profesionálů vám vyjmenuje tucet důvodů, proč je vhodné a správné vždy rutinně vyřezat chodidlo a pořádně seřezat střelky (popř i koně - pozn. překladatele 😊 ) a jak to

koni zajistí ochranu, funkčnost a zdravá kopyta. Pokusím se vám co nejtaktněji a nejslušněji sdělit svůj názor na všechny tyto argumenty - z 99% se mýlí." Pete Ramey

Problém ovšem nastane, když ze dne na den změníme povrch, po kterém se kůň pohybuje (např. když koně přestěhujeme, nebo ho vezmeme na delší výlet do hor). Například, v mnoha oblastech jsou kopyta, která báječně fungují v zimě, úplně k ničemu v létě. Jestliže je vaše pastvina, nebo výběh během chladnějších měsíců měkká, koně se pohybují na trávě a v blátě, v zimě jsou povrchy zmrzlé na beton a v létě vyschlé na beton, je v pořádku, když také během těchto velmi odlišných období mají vaši koně velmi odlišný tvar kopyt v závislosti na změněném povrchu. Nechte je, ať si nechají dorůst chodidla a vyplní "mističku" kolem střelky kvalitní hustou rohovinou, která jim poskytne ochranu vnitřních struktur, když je povrch rovný a tvrdý. Kopyta budou sice plošší, ale funkčnější. Když budete neustále tvrdošíjně trvat na tom, že kopyta mají být klenutá, a budete tuto klenutost vyřezávat, pravděpodobně tím získáte pouze poškození, bolest a nepohodlí koně za současného narušení lamel a poklesu kopytní kosti (a tudíž ztenčení chodidla), což je spojováno právě s přetěžováním kopytní stěny.

Když pak zaťuká na dveře jaro a půda změkne, je vhodné pomoci koní s adaptací na nové podmínky a podpořit klenutější tvar "jarního kopyta" tím, že odstrouháte vrstvy staré chodidlové rohoviny kolem střelky s ohledem na dodržení linie chodidla, které odrážejí tvar vnitřních struktur. Živá, pružná chodidlová rohovina se ovšem ani v takovém případě nikdy nestrouhá, s ohledem na zachování co nejsilnějšího, zdravého chodidla. Odstrouhat je nutné pouze starou rohovinu, která překáží. Kůň také často i díky dešťům a vlhku sám "svlékne kůži" to znamená, že vrstvy staré rohoviny se často samy odloučí. Pokud se to nepodaří, pomůžete mu svým nářadím. Pozorujte ta kopyta pečlivě a respektujte přirozený tvar zdravého chodidla vašeho koně, které se objeví pod odlučující se starou rohovinou. Všeobecně vzato, většinou se tohle stane pouze jednou, pak už se kopyta sama budou udržovat ve správném tvaru a obrus a mozolnatění si zajistí sama, bez vaší výrazné asistence. Prosím vás o opatrnost. Většinou je lepší dělat toho spíš méně, nebo vůbec nic, než strouhat příliš. Znovu zde odkazuji na článek CHODIDLO KONĚ, který vám pomůže přistoupit k úpravě chodidla správně.

Poté, co provedete tohle "začištění" - tedy odstraníte starou, odlupující se chodidlovou rohovinu, objevíte pod tou starou slupkou již nové chodidlo, které bude pravděpodobně ve správné tloušťce, ale nebude ještě dostatečně hutné a tuhé (tedy mozolnaté). Je totiž velký rozdíl mezi dostatečně silným (16mm) čerstvým chodidlem a mezi dostatečně silným (16mm) zhutněným a mozolnatým chodidlem! Doporučuji použití bot na horší (kamenitý) terén, pokud chodidla vašeho koně nejsou ještě náležitě mozolnatá.

Je velmi důležité kopyta nepřestrouhat. Pokud si nejste jistí, co vzít a co nechat, co se týče chodidla, nebo střelky, pak se vždy raději rozhodněte toho spíše více, nebo všechno, tam nechat. Jsem přesvědčen, že nejčastější příčinou toho, že má koník citlivá a bolavá chodidla je pravidelné, byť mírné přestrouhávání. Takže vám rozhodně nedoporučuji vždy při změně počasí vyběhnout z domu a hned strouhat, abyste kopyta dobře adaptovali na nové podmínky Namísto toho byste se měli smířit s tím, že se ta kopyta během roku mění a adaptují se na změny, jak potřebují, a prostě to respektovat. Kopyta koně, pohybujícího se venku na různorodém terénu prostě nebudou mít stále stejný, ideální tvar. Protože ideální tvar pro každé počasí a každý terén prostě neexistuje. Pokud pochopíte potřeby kopyta vzhledem k terénu, kde se kůň momentálně pohybuje a kde má pracovat, budete schopni poznat, kdy se ta kopyta prostě snaží co nejlépe adaptovat na tyto přirozené změny samo. My jsme tady jenom na to, abychom "tomu trochu pomohli", protože naši domácí koně prostě nenachodí na tom průběžně se měnícím povrchu dostatek km denně, aby byli schopni skutečně efektivně svá kopyta neustále průběžně a dost rychle na tyto změny adaptovat. V jiných oblastech může všechno probíhat přesně naopak. Měkké a rozblácené zimní pastviny vyschnou a ztvrdnou na beton. Jiní majitelé koní zase řeší měkký sníh a bláto v zimě a suchý, betonově tvrdý povrch v létě....

Vaše podmínky mohou být velmi různé, podle zeměpisných šířek a délek a zvláštností daného regionu. Pointou tohoto články je nicméně to, že ať už žijeme a chováme koně kdekoliv, musíme kopytům naslouchat, naučit se je číst a rozumět jejich přirozené schopnosti změny a neustálé adaptace na stávající podmínky. Proto se všechno na kopytech neustále mění. Je třeba těmto změnám rozumět a přizpůsobit se jim, namísto toho, abychom neustále vytvářeli stejný, podle nás dokonalý, ovšem možná nefunkční, tvar. Kopyta samotná totiž ví často mnohem lépe než my, co potřebují. Přemýšlejte o fyzikálním působení sil a mechanice kopyt v souvislostech s povrchem, na jakém se váš kůň pohybuje ve volnosti a při práci, nejen když koně vidíte stát na rovném, tvrdém povrchu, kde se koně obyčejně trimují.

Tennessee Walker přední noha - pastvina/písek

Když je čas na adaptaci na měkký terén, je většinou vhodné "začištění kopyt odstraněním mrtvé rohoviny a přerostlé střelky. Všimněte si ale, že vnější okraj chodidla u bílé čáry zůstal zcela nedotčen. 

Nezapomeňte, že na poddajnějším terénu nese váhu na kopytě všechno, co vrhá stín. Každá struktura má svůj podíl na nesení váhy a správné funkci kopyt - nikdy nesmíte kopyta trimovat tak, aby byly stěny, chodidlo, rozpěrky, nebo střelky pasivní. Nikdy nesmíte ztenčit chodidlo víc než na 16mm živé tloušťky. Neopakujte stejný trim pořád dokola podle nějakého modelu, který máte v hlavě. Pokud se na chodidle objeví dorůsty, valy a bouličky, rozpěrky se rozplazují kolem střelky, pak jsou tam tyto dorůsty potřeba, a to kopyto ví přesně, co dělá, ať už to chápete, nebo ne! Použijte boty pro koně, pokud máte koníka na měkkém terénu a chcete jezdit po kamenitých cestách a po makadamu, nebo asfaltu. Dnes už je tak úžasný výběr typů a designů bot pro koně, že se vám jistě podaří zvolit tu nejlepší variantu pro vás a vašeho koně. Časem, jak terén ztvrdne a kopyta se zocelí, jejich rohovina se zhutní a kopyta zmozolnatí natolik, že to zvládnete i bez bot. Proč ale riskovat otlaky a podlitiny, když jsou kopyta ještě slabá, popř. navíc rozměklá z dešťů a bláta.

Takovýto trim může být žádoucí v přechodném období při adaptaci na nové podmínky a povrch. Ale pokud tento přístup přijmete jako standart a normu, budete pokaždé trimovat rozpěrky, chodidlo a střelku takto, děláte velkou chybu, a jdete pravděpodobně proti koni a jeho potřebám.

Pokusím se věnovat ještě trochu obšírněji otázce - "Co když jezdíme na absolutně odlišném terénu, než na jakém se koník pohybuje ve volném čase?" Ta "nejzdravější" odpověď, kterou vám mohu dát bude citace Dr. Bowkera: "Zajistěte vašim koním ve výbězích a na trecích přesně takový terén, na kterém chcete jezdit." Pokud toto nejste schopni zajistit, trimujte kopyta pro maximální adaptaci na terén, na kterém se koně pohybují většinu času (tedy terén, jaký máte ve vašich výbězích) a na ježdění používejte boty. Pokud to znamená, že vaši koně mají díky měkkému terénu hluboce konkávní kopyta, je vhodné použití pěnových vyměkčujících padů do bot, aby kopyta nebyly příliš zatěžována na stěnách.

Jestliže se s koněm ovšem dost pracuje a jezdí na různých terénech, kopyta se dokáží adaptovat i na tyto podmínky, na jakých se pracuje, sama, přestože ve výbězích a na pastvinách je jiný terén. Je to ovšem otázka naježděných kilometrů denně (týdně) spíše než hodin práce. Například: vysoce vytížení soumaři, kteří pracují naboso ve skalnatých oblastech, popř koně jízdní policie, mají tendenci vytvářet si plošší kopyta se silnými chodidly, doslova "betonová kopyta", která dokonale odrážejí prostředí, ve kterém tito koně pracují. To ovšem každopádně maximálně podporuji. V minulosti jsem měl obavy, že by s tím mohly být problémy, protože ta kopyta se mi zdála příliš plochá a tvrdá na to, aby mohla správně fungovat na pastvině. Ovšem pozorováním a praxí jsem se přesvědčil o tom, že se žádné reálné problémy u takových kopyt nikdy nevyskytly. Nezaznamenal jsem nikdy žádné problémy, které by mohly pramenit z nedostatečného kopytního mechanismu, omezení krevního zásobení a cirkulace krve, popř. jiných funkcí kopyt, které by mohly být omezeny.

Bohužel ovšem to se také nedá považovat za pravidlo, nebo dogma. Nedokážu vám přesně říct, kolik chodidla je správné strouhat z centrální oblasti kolem střelky a kolik tam nechat. Mohu říci jen to, že v 99% případů je nesprávné strouhat cokoliv z chodidla kdekoliv v okolí vnějšího okraje chodidla a dalších asi 3 cm směrem dovnitř u koně naboso. Stará rohovina chodidla a rozpěrky se někdy nahromadí v oblasti mezi tímto vnějším okrajem chodidla a střelkou. Nicméně, tohle je velmi komplexní proměnná a přístup může být velmi různý, podle situace. Je důležité optimalizovat trimem funkci a výkon. Neexistuje tady žádný návod, co je správně a co špatně, protože nic není univerzálně platné. To nejlepší, co vám zde mohu poradit je - přemýšlejte o tom a snažte se citem najít to nejlepší řešení pro konkrétního koně v konkrétní situaci. Udělejte to, co vám dává smysl. Používejte zdravý selský rozum. Nikdy neupadněte do stereotypu že "takhle se to přece dělá". Revidujte neustále své vědomosti a buďte schopní improvizovat a přehodnocovat to, co máte naučené. Protože to, co u 99 koní funguje, u 100ho fungovat nemusí.

Oba tito koně žijí na podobných pastvinách, fotka nalevo ukazuje přední nohu zocelenou tvrdou prací tohoto koně na štěrkových cestách. Fotka napravo ukazuje kopyto koně, zocelené tvrdou prací na asfaltu.

Vidíte jak střelka, chodidlo, rozpěrka a stěna mohou být stejně zatížené a podílet se rovnoměrně na nesení váhy na těchto různých površích?

Dno střelkových rýh bývá standartně 9mm od kopytní škáry. Pokud tedy na kopytě vystrouháte klenutost ve středu kopyt až k úrovni dna střelkových rýh, a to i kolem špičky střelky, bude to vždy znamenat, že chodidlo příliš ztenčíte (pravá strana obrázku). Aby mohlo být chodidlo všude stejně silné (16mm) - což je pro bezpečnost a zdraví koně zcela zásadní, musí být kolem střelky skutečná, hluboká rýha, a to i kolem špičky střelky, a to minimálně 6,5 - 9,5mm. (levá strana obrázku). Všimněte si, že výška ode dna střelkové rýhy k zemi bude na obou stranách stejná, ale kopyto na levé straně bude mít mnohem silnější chodidlo.

Stejně je nutno přistupovat k posouzení valů a boulí, které se objevují v oblasti podél střelky a kolem špičky střelky. Na pravé straně obrázku je evidentní, že si koník nechává dorůstat adekvátně silné chodidlo na místě, kde ta tloušťka ještě není vybudovaná. Takový dorůst je potřeba na kopytě ponechat a doufat, že se tento val rozšíří rovnoměrně po celém kopytě a chodidlo brzy výrazně posílí po celé své ploše. Měřte rýsující se rýhu kolem střelky až naměříte 6,5mm. Na levé straně obrázku je střelková rýha cca 13mm. Tento val kolem střelky narostl na adekvátně silném chodidle. V takovém případě může být lepší ten val trochu snížit, tak aby v rýze kolem špičky střelky byl vzhledem k ploše chodidla pouze 6,5mm, což je dostatečné a val by mohl překážet.

ALE - nezapomeňte, že tohle právě může být nutná adaptace na tvrdší, rovný terén (jak je popsáno výše) - např. v létě, když je velké sucho, nebo v zimě, když je povrch umrzlý a tvrdý jako beton. Pak je samozřejmě nutné toto zesílení kopyta respektovat a valy a boule pouze zarovnat tak, aby netlačily (nezpůsobily otlak v místě bouličky). 

Originál článku Peta Rameyho: https://www.hoofrehab.com/Seasons.html